Byla to sklářská škola, obor malba na sklo a keramiku. Milovala jsem to a vždy jsem se těšila na týden praxe. Vyhrála jsem mistrovství české republiky v mém oboru. Malovala jsem obrazy, na stěny, všude kam se dalo.
Jelikož už jsem maminka pěti dětí, tak času na malbu bylo míň a míň. Pečuji o dospělého syna, který je od miminka velmi vážně nemocný a tak možnost jít do práce nebyla a není možná. Důsledkem toho bylo, že jsem si za ty roky doma přišla zbytečná, k ničemu bez náboje a energie.
Občas jsem dětem něco namalovala na obličej a zjistila jsem, že je to úplně stejné jako malba na sklo. Tahy kytek, stonků, stínování….. wow tohle je ono! Tohle mě naplňuje, tohle je můj relax, tohle mi celé roky tolik chybělo. Začala jsem své dcery jen tak malovat a fotit a pomalu rozjíždět více akcí. Radost dětí, když kouknou do zrcátka je pohlazení po duši.
A jak jsem začala plést copánky ?
Účesy z copánků se mi moc líbily, několikrát jsem si nechala uplést účes v salónu a obdivovala jsem všechny co to umí. Úplně mě to fascinovalo a zajímalo.
Vzhledem k tomu že mám 4 dcery, vnučku a všechny jsou velké parádnice tak jsem si řekla, že by bylo fajn se naučit zaplétat kanekalon. Začala jsem sledovat videa braiderek.
Dcery byly mé učící hlavy a postupem času i modelky na focení mých účesů. Začalo mě to hodně bavit a tak jsem si řekla, že bych mohla dělat radost malým a velkým parádnicím.